Zjednodušené shrnutí informací pro zájemce o získání Zbrojního průkazu.

V první fázi si je potřeba rozmyslet „jaký“ zbrojní průkaz chcete? Zbrojní průkaz je rozdělen na skupiny, které držitele zbrojního průkazu (ZP) opravňují k „nějakému“ nakládání se zbraní a střelivem.

Skupiny:

-          A         pro sběratelské účely

-          B         pro sportovní činnost

-          C         pro lovecké účely

-          D         pro výkon povolání

-          E         pro osobní ochranu

Velice dobrou kombinací je skupina B a E protože na kategorii B je možno nabývat a vlastnit téměř jakoukoli zbraň pro sportovní účely a skupina E opravňuje držitele k nošení zbraně pro osobní ochranu.

Zákon o zbraních jasně předepisuje podmínky pro získání zbrojního průkazu (ZP). Jsou to zejména požadavky na dosažený minimální věk, trestní bezúhonnost, spolehlivost a zdravotní a odbornou způsobilost.

Obecně platí, že o zbrojní průkaz skupiny A, D nebo E může zažádat osoba starší 21 let a o zbrojní průkaz skupiny B nebo C osoba starší 18 let.

Odborná způsobilost

Pro získání osvědčení o odborné způsobilosti musí žadatel o zbrojní průkaz úspěšně složit zkoušku odborné způsobilosti. Zkouška odborné způsobilosti se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část zkoušky se provádí formou písemného testu a žadatel při ní osvědčuje znalost:

  • zákona o zbraních a souvisejících předpisů,
  • právní definice nutné obrany a krajní nouze,
  • nauky o zbraních a střelivu,
  • zdravotnického minima.

Praktická část zkoušky se skládá z:

  • prozkoušení znalostí bezpečné manipulace se zbraněmi a střelivem,
  • střelby na pevný cíl.

Zdravotní způsobilost

K držení ZP musíte být samozřejmě v přiměřeném zdravotním stavu. Nemoci vylučující nebo omezující zdravotní způsobilost jsou popsány v příloze k vyhlášce MZ č. 493/2002 Sb.

Trestní bezúhonnost

Bezúhonnost zajišťuje, aby zbrojní průkaz nemohla získat osoba, která se v minulosti dopustila závažné trestné činnosti (pokud od rozsudku či ukončení výkonu trestu neuběhla předepsaná doba).

Za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem.